AK Sokolov

  Na Kbelskou desítku se nejprve přihlásili 3 naši běžci.

    Ivana Sekyrová, která pro letošek uchopila trénink za neznámý maratonský cíp, k čemuž ji několik posledních let mnoho lidí vybízelo. Pro přípravu na Rotterdamský maraton došlo k redukci některých závodů, takže se na tento těšila jakožto na tajemný testík svých nových tréninkových metod a spolupracovníků.

    Pavel Procházka prodlužuje své běžecké distance, a to je dobře. Vloni se výtečně připravil na MČR v krosu a tento závod zařadil pro, jistě podobnou, přípravu letošní.

    Eva Roudnická běhá pro radost, před týdnem se o závodě jen tak povídalo a její  rozhodnutí o výletu s kamarády spojené s příjemným pohybem bylo okamžité.

    Jan Sokol bojuje se zdravím a vůlí k věčným návratům na běžecká výslunní. Problémem je občas motivace. Letos souhlasil, že se stane součástí čtveřice týmu, který bude pomáhat Ivaně v pokusu o zdolání olympijského limitu. To bylo pro nás skvělé a příjemné rozhodnutí.  Nejprve svou účast v Kbelech odmítl, vše si ale rozmyslel a dobře udělal. Byl mezi poslední patnáctkou na místě přijatých účastníků běhu.

    Pomocí navigace jsme si prokličkovali Prahu zkrz naskrz. Do Kbel jsme ale dorazili poměrně brzo. Tak brzo, že místní strážník ještě nevěděl proč tam vlastně byl postaven. Hravě jsme tedy za jeho asistence zaparkovali nedaleko startu i cíle. I tak nás čekala slušná procházka v chladném dopoledni k místu prezentace na místním stadion. Spletl jsem si frontu na čísla s frontou na dámské WC a poprvé přidělil pořadateli malé neýznamné  mínus. Pravda je, že WC jsem nepostřehl, ale příliš důkladně jsem nehledal, ani v okolí hlavních stanů pořadatele. Ale někam těch 1000 lidí přeci jen muselo… Start závodu se nejprve posunul kvůli průjezdu vlaku přes trať závodu. I poté se výstřelu nervozní a vychladlý dav dočkal o něco později, než bylo žádáno. Když se dá do pohybu tisícihlavý dav vypadá to úchvatně. Když se mezi nimi nebo dokonce proti nim rozjede auto vypadá to hrůzostrašně. Mít odvahu pořádat takový závod zvažoval bych celkovou uzávěru trati nebo raději dvoukolový závod po místních parkových cestách a chodnících, kde zdivočelí řidiči nikoho neohrožují. To ale jen pro bezpečnost, závod se běžel dle místního strážníka 2 za silničního provozu.  Bohužel jsem si nevzal sebou své slavné běchovické kolo, takže jsem celou trať a své přátele na ní nemohl úplně sledovat. Kolečkové brusle, dobré počasí a spousta příjemných lidí, ukazující mi cestu, alespoň částečné poznání trati umožnilo. Zkontroloval jsem čas na prvním kilometru a pak jsem postupoval v protisměru. První koho jsem z naší výpravy potkal byl Pavel. Zdál se v pohodě a osamocen ukrajoval závodní kilometry na celkovém 7.místě, což v silné konkurenci není špatný výsledek. Pozoruhodnou hodnotu má Pavlův real time naměřený v cíli 33:33 min. Honza s Ivanou vytvořili nerozlučnou plánovanou dvojici. Honza dostal úkol uvodit rovnoměrné tempo na  konečný čas 34:59. IVANA MĚLA ÚKOL TEMPO CO NEJDÉLE VYDRŽET a naplnit očekávaný výkon kolem 35:30. Honza se ukázal vzorným a zkušeným vodičem, což v proměném terénu není úplně jednoduchý úkol. Obě pětky zvládli pospolu a shodně za 17:21 min. což se v běžeckém světě poměrně cení. Byl z toho úžasný Ivanin osobák 34:42, jímž se oba protagonisté kochali zhruba od osmého kilometru. V euforii se zapomněli ohlížet a tak se k nim potichoučku polehoučku přibližovala nová štika českého ženského běhu, čerstvá halová mistryně ČR v běhu na 3000 m Monika Preibischová, mimochodem naše velmi dobrá kamarádka, která kilometr před cílem zaútočila na prvenství v závodě. Vynikající časy obou žen a rozdílné kategorie převládly nad našim vnímáním důležitostí konečného pořadí v tomto celkové příjemném závodě. Nakonec určování pořadí, jak se zdálo, nebylo letos silnou stránkou pořadatele, který se trochu zamotal do klubíčka kategorií koplikovaných přihlašovacími šotky. Pokud by pořadatel tento poněkud zastaralý způsob vyhlašení doplnil vyhlášením absolutního pořadí  žen a mužů, odlehčil by dopadům při nezaviněných  přehmatech v pořadí jednotlivých kategoriích.      

    V přední linii druhé pětistovky doběhla i Eva Roudnická v čase 50:32, k němuž jí prospěl dlouhý spánek na cestě tam a  zároveň zavinil spánek i na cestě zpět.   

https://docs.google.com/spreadsheet/pub?key=0Ajr3L32sd2ikdHBFaENWVUJfcFdla19fcno2cnJRSkE&output=html

    Ze sobotního výkonu celého týmu převládá spokojenost a dobrá nálada.

    Kbelská 10, tradiční březnový silniční závod prudce stoupá na popularitě. Letošní účast 1000 běžeckých nadšenců prověřila dokonale možnosti a zkušenosti pořadatelů. A bylo to opravdu na hraně. Naštěstí počasí bylo na straně pořádajících, takže některé slabiny zakryl hřejivý sluneční svit. I tak mají kbelští můj obdiv za odvahu pustit se do takového závodu.  Jakékoliv připomínky v textu je třeba vnímat pouze jako dobrou radu nikoliv jako výraz nějaké nespokojenosti. Ve Kbelech a mezi kamarády jsem se totiž cítil dobře a velmi spokojený.